František Zeman – pravidla mohou být přísná, ale vždy spravedlivá

Kdo je František Zeman? Jak by ses popsal?

Můj život se opírá o čtyři pilíře: rodinné zázemí, firma, kterou buduji celou svoji kariéru, muzika a létání. Svoji pozornost upínám vždy k tomu, co mně v daném okamžiku dává aktuálně největší smysl. Každý z těch pilířů přitom přináší odreagování od těch ostatních, a právě díky takovému odreagování se pak mohu těm ostatním věnovat s čistou hlavou a dostatkem energie.

Jak trávíš volný čas?

Co se hudby týče, bavila mě odmalička, jen jsem ji nechal téměř dvacet let u ledu, ale protože jsem měl štěstí na správné lidi, zase jsme se k ní nedávno vrátil. Píšu si vlastní texty, pořád se učím na kytaru a nedávno se mně splnil dětský sen – mohl jsem natočit desku s profi muzikanty v profi studiu. Možná bychom na české folk-popové scéně i prorazili, pokud by na to bylo víc času, ale je to opravdu jen koníček.

Přitom se věnuji i létání, pořád se v tom rozvíjím, učím, udržuji kvalifikace, plním si osobní cíle ohledně počtu nalétaných hodin. Jakmile se člověk přiblíží k letišti, okamžitě na něj působí úplně jiná energie. Ve vzduchu vše vnímáte úplně jinak, všední starosti necháte na zemi, jste jen vy a letadlo. Když po hodince přistanete a jdete domů, máte pořád povznesenou náladu. Létání mě skutečně naplňuje.

Oba koníčky mně v pozitivním smyslu odrazují od toho, abych se pral s firemním mikromanagementem, a můžu tak řešit jen vizi a směr firmy. Nastavování a udržování firemní vize nemusí být úmorná záležitost vydřená počtem hodin – i klasických 8 hodin je pak kvalitnějších než 12 hodin bez relaxace.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Vstávám kolem šesté, zacvičím si na kytaru, sednu na kolo či na metro a kolem osmé už jsem ve firmě. Většinou se těším, co den přinese, obvykle mám naplánované schůzky a po práci si často jedu ještě zalétat…

Možná to zní docela obyčejně, ale pro mě je důležité, že držím režim. Vstávám každý den stejně a dodržuji harmonogram – i za covidu, kázeň a „work-life balance“ je důležitá. Klidně ráno vstát, postarat se o duševní hygienu a koníčky.

Co se změnilo pro Algotech v době covidu?

Algotech ukázal, že umí fungovat i vzdáleně. Potvrdilo se, že nezáleží na tom, kde se člověk fyzicky nachází. Dalo by se tedy říct, že covid přinesl jakousi volnost – i nyní chodí do práce méně lidí prezenčně.

Jak se změnil Algotech od svých začátků?

V roce 1997 měla firma jen 4 zaměstnance (mimochodem jeden z nich je s námi dodnes). Když jsem se připojil v roce 2002, bylo jich 12. Za těch dvacet let mého působení se to více než zdesetinásobilo – v současnosti máme 115 zaměstnanců. Rosteme měsíc po měsíci. Růst ale plánujeme minimálně na pět let dopředu. Máme sice trajektorii, ale neustále měříme, jestli držíme kurz. Stejně jako v letadle pořád korigujeme směr, současná situace ukazuje, že stát se může skutečně cokoliv. Důležité je plánovat růst tak, abychom měli jistotu plánu, který sedí na identifikaci předpokladů vývoje – do toho patří příprava projektů, rozpočtů a realistického očekávání. Pokud obsadím nějakou pozici, musím počítat s tím, že i práce schopného člověka se může projevit podle náročnosti projektu třeba až za rok.  

Co bys poradil uchazečům o práci v Algotechu?

Pokud mají veselou mysl, smysl pro humor a hlavně chuť se nestále učit a zdokonalovat, budou u nás na správném místě. Algotech dokáže nabídnout velmi přátelské prostředí. A co je pro mě osobně nejdůležitější – spravedlnost. Pravidla mohou být přísná, ale jsou za všech okolností predikovatelná, transparentní a spravedlivá.

Dejme tomu, že jsem absolventem ČVUT a na škole jsem patřil ke zdatnějším programátorům. Proč bych měl nastoupit na juniorskou pozici právě do Algotechu?

Pokud rozumíte IT, nemusíte mít vysokou školu, a když na to přijde, ani maturitu. Nemám pocit, že by současné školství optimálně připravovalo absolventy na praxi a v některých případech ani ti nejlepší z ČVUT nemusí ve všech případech odpovídat našim představám toho, koho aktuálně hledáme.

Máme unikátní výhodu v tom, že provozujeme ServiceDesk. Tam můžeme pomocí definovaných postupů nechat lidi profesně vyrůst. Naučí se tam nejen technickým věcem, tedy osvojit si určitý IT fundus (jehož absence je často problémem u juniorních obchodníků), ale i jakési pracovní disciplíně jako takové. A pokud jsou dobří, mohou ze ServiceDesku postoupit do jiných týmů, nebo i na vyšší pozice. V tom se nám daří.

Je škoda, že u nás pracuje málo žen. Přitom nevím, jak bych zdůraznil, že z pracovního hlediska jsou ženy v IT profesích skvělé – je na ně spoleh, dodržují termíny. Nevím, proč jsou ženy v IT přehlížené, bohužel je jich nedostatek.

Jak vybíráš nové kolegy do týmu?

Nábor není mojí parketou a ani se ho osobně neúčastním. Zastávám ale filozofii, že je u uchazečů rozhodující „kompatibilní chemie a energie“ a osobně jsou pro mě důležitější než reference nebo na oko působivé CV. Pokud sedí „chemie“, potřebné znalosti se dají bez problémů doplnit, naopak to ale zpravidla nefunguje – člověk musí zkrátka zapadnout do týmu. Obvykle ale samozřejmě děláme určitý kompromis. Uvědomujeme si, že lidé jsou nástroj úspěchu a v rámci personální strategie dlouhodobě usilujeme o transparentní komunikaci a férovost.

Když se ohlédneš zpět, je něco, co bys v minulosti udělal jinak?

Říká se „ničeho nelituj“, a toho se držím. Nějakou cestou jsem se vydal a nemá už smysl litovat některých rozhodnutí. Pokud bych ale měl začít zase od začátku, zaměřil bych se výrazně více na dvě věci. Tou první je právě ona výše zmíněná tvorba a kultivace spravedlivého a předvídatelného prostředí. Lépe bych měřil pomocí objektivních metrik a ukazatelů výkony jednotlivých lidí, věděl bych více o jejich plánech a vizích a podle těchto měření bych je lépe a férověji odměňoval. Více bych akcentoval onu předvídatelnou spravedlnost.

Tou druhou věcí je marketing. Na ten bych rozhodně kladl větší důraz a více bych usiloval o to, aby se o firmě vědělo.

Dokázal sis na začátku představit, kam až se Algotech posune, splnila se tvoje vize?

Ta původní vize už je dávno překonaná a vlastně na ní už ani tolik nezáleží. Současnou vizí je určitý přesah, aby firma fungovala a nadále se rozvíjela i tehdy, až tu jednou nebudu. Aby to byla stabilní a důvěryhodná společnost, na kterou se mohou zákazníci i zaměstnanci spolehnout, a aby vždy věděli, co od ní mohou očekávat.

Věnuješ se i podpoře start-upů, co tě na tom baví?

Zkušenosti jsou do určité míry nepřenositelné, koneckonců každý má svoji hlavu a každý si – alespoň v podnikání – potřebuje sám prošlapat svou vlastní cestu, byť za cenu toho, že občas šlápne na trn. Na druhou stranu se snažím své zkušenosti předávat začínajícím podnikatelům a varovat je před chybami, kterých jsem se sám dopustil. Vnímám to tak trochu jako svoji misi, stejně jako možnost finančně podpořit zajímavé projekty.

Jak tě napadlo věnovat se dobročinnosti a založit nadační fond Algo?

Tahle idea vznikla už před 10 lety. Nejsem v oblasti charity nijak přehnaně aktivní a popravdě řečeno si myslím, že mnoho podobných projektů je spíše podnikatelským záměrem – zištným, byť bohulibým. Osobně to vnímám tak, že pokud jsem měl v životě štěstí být na tom ekonomicky lépe než průměrný občan, bylo by nesprávné se nepodělit. Kromě mě přispívají do nadačního fondu Algo i zaměstnanci a z fondu se stala slušně fungující organizace. Jen za včerejšek z fondu putovalo přes 100 000 Kč na Člověka v tísni.    

Jsem rád, že se můžeme podílet i na projektu Vlna pomoci. Jde o platformu pro management mikro služeb, kterou jsme pomohli upravit, aby v jejím rámci bylo možné organizovat dobrovolníky pro neziskové organizace. Algotech jako komerční partner pomáhá Vlně pomoci finančně i technicky, aby mohla platformu optimálně spravovat a provozovat.

Vyvinuli jste a úspěšně nabízíte vlastní platformu ACDC – jaké máte další podobné vývojové projekty?

ACDC má za sebou již 5 let on-site vývoje, jde o platformu, která dokáže agregovat nejrůznější zdroje dat, jako jsou nejrůznější čtečky 2D kódů a podobná zařízení. Tato data umí ACDC efektivně propojovat s nejrůznějšími informačními systémy v oblasti skladů, výroby, logistiky apod.

V oblasti zmíněných informačních a ERP systémů se neustále věnujeme vývoji lokalizovaných produktů, jako jsou nejrůznější moduly pro účetnictví apod. ERP systémy od společnosti Oracle tak přizpůsobujeme na míru našim zákazníkům, aby fungovaly podle lokálních standardů a požadavků.

Náš stěžejní produkt je AlgoCC, vlastní SW pro kontaktní centra. Mezi naše zákazníky využívající AlgoCC patří i velké instituce a finanční domy.

Zmínil jsi AlgoCC – o co jde a v čem je unikátní?

AlgoCC je o bezpečný a robustní SW pro provozování kontaktních center a helpdesků. Jeho unikátnost spočítá v propojení všech komunikačních kanálů na jedno místo. Pomáhá vyřizovat hovory, e-maily, IM zprávy, v zásadě všechny možné způsoby komunikace včetně nejnovějších technologií, jako jsou voiceboti a chatboti. K dispozici je zákaznická i servisní podpora 24/7, špičkový monitoring a další funkce pro maximálně zefektivnění komunikace jako je kompletní historie napříč všemi komunikačními kanály, webové funkce, callback, nahrávání hovorů, tvorba kampaní a mnoho dalšího. Přitom AlgoCC disponuje velmi intuitivním UI a možností jej vždy přizpůsobit na míru potřebám každého zákazníka – ať už jde o přidání dalších funkcí a komunikačních kanálů nebo propojení s dalšími systémy zákazníka. Věříme, že AlgoCC je SW se slibnou budoucností, a proto jej neustále vyvíjíme a aktualizujeme.

Jednou z vašich divizí je Cloud, jak vznikl a jak zajišťujete jeho ochranu?

Vlastní datové centrum jsme začali projektovat v době, kdy jsme cloud jako specifický pojem v zásadě ještě ani neznali. Naší vizí byla sdílená informatika, v rámci které budou zákazníci využívat jedno místo pro bezpečné síťové služby. Samotný termín cloud se ustálil až později, z tohoto pohledu byla naše vize téměř průkopnická.

Naše datacentrum máme zabezpečené fyzicky i z hlediska kybernetické bezpečnosti. Nejenže splňujeme přísné bezpečnostní certifikace, ale naše ochrana jde mnohdy ještě dál nad požadavky předepsané certifikáty. Zakládáme si na tom, že data zákazníků ochráníme mnohonásobně lépe, než co je v ekonomických možnostech malých a středních podniků. Ti si nemohou zajistit fyzickou ostrahu hardwaru, zálohování v nezávislých lokalitách, ani špičkové odborníky na kybernetickou bezpečnost pracující 24/7. Provozujeme servery institucí, které jsou vystavené kybernetickým útokům v podstatě neustále, přesto naše technologie i experti odvádějí skvělou práci – k zásadnějšímu bezpečnostnímu incidentu u nás zatím ještě nikdy nedošlo.

Jak je datové centrum Algotechu vytížené, rozšiřujete jeho kapacity?

Fyzického prostoru máme dostatek a servery rozšiřujeme v zásadě na měsíční bázi. Kontrakty na HW dodávky máme nastavené na stálé ceny a flexibilní kapacitu, takže se nás „čipová krize“ naštěstí nedotkla. Netrpíme tedy dlouhými dodacími lhůtami. Co potřebujeme, obvykle získáme v rámci jednoho týdne.

Poskytujete cloudové služby i v segmentu B2C?

Ano, pro B2C nabízíme kvalitní cloudové disky a další služby. Nejedná se z našeho pohledu o strategicky důležité služby, přesto jsme rádi, že tyto zákazníky máme a že je umíme obsloužit stejně kvalitně jako velké B2B klienty.

Používáte v Algotechu etický kodex nebo ekvivalentní soubor pravidel?

Jsem spíše toho názoru, že etické kodexy používají především korporáty z důvodu právního krytí. V Algotechu etický kodex nemáme a pokud bych jej měl tvořit, asi bych došel k závěru, že je něco v nepořádku. Pochopitelně dodržujeme všechny zákonné regulace, a navíc všichni máme základní etiku a vnitřní morálku v nás samotných. Sám se snažím jít příkladem a od ostatních kolegů očekávám totéž.

Máš představu nebo vizi, kam se posune IT v budoucnosti?

Sám se považuji za „techno optimistu“ a „early adoptera“, jsem nadšenec do technologií. Odhadnout budoucnost je ale nesmírně obtížné. Před více než 15 lety jsem měl vizi, že se po roce 2020 zcela změní způsob komunikace. Změnil se hodně, byť ne tak drasticky, jak jsem očekával – stále ještě používáme klasické stolní telefony. Na druhou stranu jsem ale netušil, že budu nosit v kapse univerzální zařízení mnohonásobně překračující výpočetní výkon tehdejších počítačů.

Je jisté, že se vše bude zrychlovat a že neustále porostou kapacity zařízení, dojde tedy k postupné evoluci. Neočekávám ale takovou revoluci, jakou v minulosti přineslo PC a později dotykový telefon. Určitou revoluci možná přinese rozmach v oblasti ML a AI, informační systémy budou ergonomičtější, budou nám více usnadňovat a ulehčovat práci. Bude se zjednodušovat prostředí pro vývojáře, nastanou další pokroky v automatizaci, ve virtuální a rozšířené realitě. Možná se dožijeme toho, že budeme mít implantované čipy pod kůží a ovládat je myslí, možná se dočkáme i toho… možná…

Vnímáš toto jako negativní stránku technologií, riziko?

Myslím, že to někdy přeháníme s neustálou kontrolou sociálních sítí a obecně s přemírou sledování displejů mobilních zařízení. Domnívám se, že současný obsah není tak hodnotný jako poskytují knihy nebo tištěná média obecně.

Naše generace už bude technologie umět, stejně pro starší generaci bylo normální dojít si pro jídlo do obchodu. Právo na digitální službu se dneska řeší legislativně a je možné, že se toto v průběhu času otočí: že bude stát garantovat právo na „nedigitální službu“, aby se daly věci vyřizovat osobně, ne výhradně digitálně. Přesto zůstávám digitálním optimistou a věřím, že nám technologie budou především pomáhat.